Mrtvá těla odpadávala od měsíce jako kapky vody od rampouchu. Tým určený k repatriaci ostatků, který se vznášel ve volném vesmíru v těsné blízkosti kráteru po výbuchu, manévroval ze strany na stranu, lapal těla jedno po druhém a ukládal je do sítě sarkofágů. Hvězdy za nimi se pomalu posouvaly.
Kingsmanovi síť sarkofágů až příliš připomínala zásobník na kostky ledu. Repatriační tým ji plnil postupně, od jednoho konce ke druhému, poté všechny sarkofágy uzavřel a označil. Celý příspěvek
Davin Sam vlastnil kompletní mapu manželčiných chromozomů a podrobný vývojový diagram jejích programů modifikace postnatální osobnosti. Lizera byla původně navržena pro investory, kteří obsazovali personálem rekreační středisko střední třídy v pásu asteroidů ve Sluneční soustavě. Její konstruktéři předpokládali, že většinu svého bdění stráví prací, ale také jim bylo jasné, že bude mít co do činění s lidmi nejrůznějšího ražení. Do vínku jí proto dali silnou chuť k učení a pečlivě odměřené umělecké sklony. Dnes strávila šest hodin sezením v rohu Davinovy rozhledny, ponořená do svého aktuálního programu čtení. Když se Davin na její čtečku díval naposledy, právě vstřebávala dizertační práci o dějinách vojenského využití střelného prachu. Celý příspěvek
Katalogové číslo téhle hvězdy je delší než seznam aktualizací operačního systému našich skafandrů za poslední půlrok. Visí pár stupňů nad obzorem, vzdálená, chladná a netečná. Nachází se na téměř opačné straně Mléčné dráhy než ta nevýrazná hvězdička, které říkáme Slunce. Ne nahlas, samozřejmě. To by si nikdo nedovolil. Slunce, šeptáme, když nejsou v doslechu gumy. Celý příspěvek
Dvacátý šestý vstoupil do velitelské místnosti hlavního sídla Svobodné Lunární Komuny a postavil se do pozoru.
„První, hlásím, že naši technici zachytili signál ze Země!“
První, vrchní komisař-ideolog Komuny vzhlédl od monitoru. Jeho pohyb byl nelidsky rychlý, vedený amfetaminy a sítí svalových posilovačů, která pod šedou pracovní kombinézou obepínala jeho dvě stě let staré tělo. Celý příspěvek
Vkročil jsem do přístavního rukávu ve výšce dobrých dvaceti kroků nad zemí. Přístavní rukáv nebyl v nejlepším stavu, některé trhliny byly až metr dlouhé, dával jsem si pozor, kam šlapu. Nemám rád výšky, o čemž jsem se přesvědčil během cesty z Japonska v téhle prokleté vzducholodi. Nevěděl jsem, co je horší, jestli se dívat shora na skály, lesy nebo na nekonečnou mořskou hladinu. Umřel bych v každém případě, pád do vody vypadá sice jako nejlepší varianta, ale i když člověk přežije náraz, umře na podchlazení nebo se utopí, než dorazí pomoc. Ani nevím, jestli v takhle studených vodách jsou v tomhle ročním období žraloci. Při mém štěstí určitě. Celý příspěvek
Neexistuje žádný definitivní soupis všech inteligentních druhů ve vesmíru. Nejen, že se věčně vracejí spory o vymezení toho, co je inteligence, tu i onde navíc neustále vznikají a zase zanikají nové civilizace, podobně jako se rodí a zase umírají hvězdy.
Zub času se vypořádá se vším. Celý příspěvek
Každé ráno mi máma dá pusu a zeptá se, co hezkého se mi zdálo. Pokaždé nevím, o čem to mluví. Celý příspěvek
Dávná událost, která kráter vytvořila, nezanechala v jeho stěnách žádnou únikovou cestu. To až časem, jak se struktura povrchu měnila, vznikla vzájemně se překrývající impaktní skupina pozůstatků bouřlivého vzniku soustavy a mezery ve stěnách starých valů.
Vlivem aktivity měsíce zub času přetvořil jeho tvář, a když nad povrchem proletěly sondy, odhalily mělký kráter a pod ním vodní zdroj.
Přistát se mohlo nedaleko. Cesta přes ztuhlé lávové pole slibovala výhled na členitý terén a branou v hradbách původního válu pak už nic nebránilo postupu k první místní lidské základně. Celý příspěvek
1.
„A no, ano! Už je to tady, vážení soudruzi z celého našeho megagalaktického společenství, už je to tady! Po úspěšných sériích robotů, jakými byli například Robochůva, Osobní kadeřník. Lichotník či Chlastoun je zde zcela nová řada umělých bytostí. Naleznete je ve všech obchodních řetězcích mezihvězdného kartelu hypermarketů. Hledejte pod označením MUŽ…“ Celý příspěvek
Marie nechápavě zírala střídavě na svého muže a na obrovskou bednu, kterou se snažil prostrčit dveřmi.
Proboha, co to zase je? Já se z něj jednou zblázním. Co to zase vleče za krám?
„Nekoukej tak na mě a pojď mi pomoct, sakra…“
Jen aby to zase nebylo ňáký zvíře. Posledně přivlekl psa A to ví, jak psy nesnáším. Celý příspěvek
„Připomeňte mi, proč nás piráti nepotopí střelbou z děl na velkou vzdálenost,“ zeptal se sir Hereward, když se pohodlně rozvalil na přídi člunu a paže v karmínových rukávech natáhl dost daleko přes okraj, aby si mohl ponořit do vody ruce až po dvojitě přeložené manžety, které si tak úplně promáčel. Občas mu voda vyšplouchla i na krk a záda. Užíval si to, voda v těchto východních mořích byla teplá, vlny mírné a loď dělala dobré čtyři nebo pět uzlů, poháněná čerstvým větrem vanoucím rychlostí dvanáct uzlů. Celý příspěvek
Šéfkuchařka Claire Augerová se zamračila, když spatřila hlouček lidí před restaurantem. Tohle nebyli zákazníci nedočkaví otevření podniku. Drželi velké transparenty, měli protestní hesla napsaná na svých tělech i na oblečení. Připomněla si, že dnes musí znovu zavolat svému známému u policie. Takhle to dál jít nemohlo! Ti blázni odrazovali část zákazníků. Celý příspěvek
Laddar pečlivě uzamkl miniraketoplán a vykročil po známé pěšině, lemované elektricky nabitým plotem – co když ještě všechny šelmy nevyhynuly? Nebo je mohl někdo vzkřísit v genetické laboratoři, a krvelačnější než původně. Plot z umně proplétaného drátu zdobily zlaté a růžové lampičky; když procházel kolem, mrkaly na něj jako očka. Jako Lančina očka. Už se nemohl dočkat. Celý příspěvek
Dvacátý šestý vstoupil do velitelské místnosti hlavního sídla Svobodné Lunární Komuny a postavil se do pozoru.
„První, hlásím, že naši technici zachytili signál ze Země!“
První, vrchní komisař-ideolog Komuny vzhlédl od monitoru. Jeho pohyb byl nelidsky rychlý, vedený amfetaminy a sítí svalových posilovačů, která pod šedou pracovní kombinézou obepínala jeho dvě stě let staré tělo. Celý příspěvek
„Nemístná výtka, uhryznutá lýtka,“ zpívá se v lehce rozverné lidové vlkodlaci písni, lýtečníkova profese je však absolutně vážná.
Po pravdě řečeno, je to trochu nudný patron, neustále zahleděný do svých výzkumů, nerudný mrzout, který veškerý čas tráví se šrouby a stavebnicemi, provádí výpočty, v laboratoři testuje pevnost a pohyblivost jednotlivých součástek i složitějších struktur. Celý příspěvek
Z kanceláře shlížím na les výškových budov. Účelná, hrdá a velkolepá architektura.
Zaklepání a následný vpád mě vytrhly z kratičkého zasnění.
„Dobrý den. Ředitel Tobias?“
Odměřeně kývnu, tuto osobu nemám na seznamu návštěv. Kde se zapomněla Marie? Trestuhodný výpadek jinak spolehlivé sekretářky. Celý příspěvek
Když si události onoho dne přehrávám v paměti, zapomínám na spoustu faktů. Zato se mi vybavují nedůležité maličkosti. Nepříjemné trnutí ve stoličce vlevo nahoře. Oslepující odlesk slunce na plechové střeše nedalekého skladiště. Vlhký vzduch, co byl cítit vodou, ačkoli se nad námi modralo bezmračné nebe. Už si nevzpomenu na postavení strážců, ani na poslední pokyny velitele. Celý příspěvek
Samuel procitl již za svítání. Podezíravě zazíral na hodinového robotka. Decentně podsvícený displej však spal stejně hluboce jako město za oknem. Přes rozměrné sklo shlížel do pokoje loftového bytu jen úzký srpek měsíce, a přesto měl Sam náhle pocit, že jej někdo pozoruje a zvědavě zkoumá jako vzorek pod mikroskopem. Celý příspěvek
V měsíci indu, když byly květy džindalového stromu v plném květu a okvětní lístky z nich právě začínaly padat na zem jako karmínový déšť, se ke dvoru dětské císařovny dostavil posel. Oznámil, že se v údolí Džar probudil Hrdina.
Posel byl mladý a zjevně nejistý, jistě byl u dvora poprvé, ale když se dětská císařovna zeptala: „Hrdina? Jak se jmenuje?“, odpověděl pevným hlasem: „Nejvyšší kvítku džindalu, jeho jméno dosud není známo. Ještě ho nevyslovil, neboť dosud nepotkal nikoho, s kým by mohl hovořit.“ Celý příspěvek
To probuzení bylo pokaždé podivné.
Mělo v sobě něco z naléhavosti, se kterou ho babička kdysi v Dúbravce budila ráno do školy. „Vstávaj, Augustin, vstávají“ Nahořklá vůně čekankové kávy a připáleného mléka.
Mělo v sobě něco ze syrovosti procitnutí na tvrdém vězeňském lůžku. Cela bez oken, žádný pojem o čase. Modřiny, jizvy a popáleniny od posledního mučení. Celý příspěvek
